Dnes si dávám pauzu od stížností

Kolikrát za den si postěžujeme – aniž bychom si toho všimli? Na počasí. Na práci. Na lidi kolem sebe. Na to, co je, i na to, co není.

Stěžování si je tak běžné, že ho bereme jako součást rozhovoru. Jenže právě tady začíná tichý paradox: často si stěžujeme na život, po kterém zároveň toužíme mít víc.

Tenhle článek není o pozitivním myšlení ani o potlačování emocí. Je o pozornosti. O jazyce, kterým mluvíme o svém životě. A o malé výzvě, která může změnit víc, než se na první pohled zdá.

Proč je nestěžování si cestou k větší hojnosti

Když mluvíme o prosperitě a hojnosti, většinou si pod tím představujeme víc. Víc peněz. Víc času. Víc klidu. Víc možností. Touha po prosperitě je univerzální – nezávisle na tom, kolik hojnosti už v životě máme.

Jenže je tu jeden tichý paradox: často si stěžujeme právě na to, co už máme.  A pak se ptáme, proč toho nepřibývá.

Co se děje s naším světem, když nejsme spokojeni s tím, co je?

Myšlenka, ze které nestěžovací výzva vychází, je jednoduchá, ale nepohodlná: pokud si neustále stěžujeme na svou současnou realitu, jaký signál tím vysíláme? Nejde o popírání problémů ani o nucený optimismus. Jde o všímavost k tomu, jakým jazykem mluvíme o svém životě. Tento blog vzniká jako prostor pro hojnost – a prvním krokem k ní může být právě to, přestat si stěžovat na to, co už je tady.

Zvyk, který se tvoří opakováním

Říká se, že když dokážeme opakovat určité jednání po dobu 21 dní, může se z něj stát návyk. Jednoduše proto, že opakování mění naši pozornost.  Důležité je si hned na začátek říct - Nestěžovací výzva není o dokonalosti. Je o síle zkoušet to znovu a znovu. 

Proč si vlastně stěžujeme a odkud se to v nás bere?

Stěžování si není náhoda ani slabost.
Ve skutečnosti je to sociální nástroj, kterým se snažíme naplnit své potřeby. Nejčastěji z těchto pěti důvodů:

1. Chceme pozornost
   Stěžování si je společensky přijatelný způsob, jak navázat kontakt. Je jednodušší stěžovat si na počasí než říct něco pozitivního. Často je to i společensky přijatelnější. Stížnost nás spojuje a vytváří tak dojem blízkosti.
2. Chceme se zbavit odpovědnosti
   Místo přímého „neudělám to“ si často stěžujeme na okolnosti. Podmínky, systém, čas, ostatní lidi.
3. Chceme se pochlubit, aniž bychom se chlubili
   V mnoha kulturách je nevhodné otevřeně mluvit o svém štěstí. Stěžování si na vlastní úspěch je společensky přijatelnější cestou ke stejnému cíli.
4. Chceme moc a vliv
   Negativita přitahuje pozornost. Čím silnější emoce, tím větší dosah. Stížnost může být způsob, jak získat energii a pozornost druhých a tak i vliv.
5. Chceme omluvit svůj výkon
   Chyba nebyla moje – bylo horko, špatné světlo, špatné podmínky. Stížnost chrání naše ego.

Co doopravdy hledáme

Pod každou stížností je skrytá touha: po pozornosti, přijetí, uznání, blízkosti.

Problém je, že stěžování si sice krátkodobě uleví, ale dlouhodobě narušuje vztahy, zdraví i pocit úspěchu. Postupně se stává zvykem – systémovým stereotypem, který ani nevnímáme.

Co říká věda

Výzkumy ukazují, že časté stěžování si mění fungování mozku. Neurony vytvářejí nová spojení a mozek se učí fungovat v režimu negativity. Když se s někým pravidelně scházíme hlavně proto, abychom si společně stěžovali, náš mozek se podvědomě učí vyhledávat to, co je špatně.

Dlouhodobé stěžování si:

• zmenšuje hippocampus (oblast spojenou s pamětí a učením),

• zvyšuje sklon k depresím,

• ztěžuje racionální rozhodování.

Navíc vyplavuje kortizol – stresový hormon – který je spojený s:

• přibíráním na váze,

• diabetem,

• srdečními onemocněními 

• a dalšími zdravotními i sociálními faktory

Nejde tedy jen o „pozitivní myšlení“. Jde o reálný dopad na tělo i život.

Co stěžování si není

Podle učení Willa Bowena není stěžování si totéž co řešení problému. Pokud mluvíte přímo s tím, kdo může situaci zlepšit, nejde o stížnost:

• upozorníte číšníka na studené jídlo,

• zavoláte technickou podporu, když nefunguje počítač.

Stěžování si začíná ve chvíli, kdy vyprávíme o problému lidem, kteří ho nemohou nijak změnit. Důležité je i tohle: stížnost musí být vyslovená nahlas. Negativní myšlenky samy o sobě ještě stížnost nejsou.

Nestěžovací výzva

Výzva zkusit 21 dní bez stěžování není o potlačování emocí. Je o uvědomění si slov.

Postupem času lidé často zjišťují, že:

• jsou klidnější,

• optimističtější,

• citlivější k tomu, co je dobré.

A hlavně:
začnou nacházet jiné, zdravější způsoby, jak naplnit své sociální potřeby – bez toxického stěžování si.

Na konci tohoto článku najdete odkaz video, kde je celé téma rozebrané do větší hloubky.

Možná nezměníte svět. Možná jen tón, kterým o něm mluvíte. A i to může být začátek hojnosti.

Přehrát video