Randění pro muže - Jaký život chceš žít?

Představ si to.

Uvidíš atraktivní ženu. Podíváš se jí do očí. Ona pohled opětuje. Usměješ se. Ona se usměje taky.

V břiše se ti všechno stáhne. Hlavou ti během několika vteřin proběhne spousta dobrých důvodů, proč nic neudělat.

A ty přesto jdeš k ní.

Ahoj.

 

Pokud ti to připadá jako scéna z filmu nebo něco, co dělají jen mimořádně sebevědomí muži, tahle kniha pro tebe možná bude překvapením. Protože může být prvním krokem na tvé cestě k tomu, aby to byla scéna z tvého života.

Přál bych si, aby se mi tahle kniha dostala do ruky v osmnácti. Nebo v době, kdy jsem potkával spoustu žen, ale nějak jsem nemohl zakotvit v partnerství.

Ušetřila by mi hodně času stráveného přemýšlením, analyzováním a fantazírováním. Možná bych dřív pochopil, že přesvědčení, která mám o sobě a o ženách, jsou mnohem větší překážkou než to, kdo skutečně jsem a jaké ženy skutečně jsou. Lépe bych se orientoval v tom, kdy žena má zájem a kdy ne. Snazší by pro mě byly i rozchody a opouštění vztahů, které nefungovaly.

A především bych si nejspíš užil mnohem víc legrace a dobrodružství a nebral bych to celé tak osobně.

Spousty chyb by mě tahle kniha stejně neušetřila. Musel bych je zažít na vlastní kůži. Ale s touhle mapou v ruce by to bylo lehčí.

Byl bych rád, kdyby mi ji tehdy někdo dal. Klidně i já sám.

 

Tahle kniha je totiž mapou k území, které jsem vůbec neznal. A troufnu si říct, že se v něm mnoho mužů úplně dobře neorientuje ani v dospělosti.

Možná i proto jsou termíny jako „ženská logika“ nebo hlášky o tom, že v ženách se nedá vyznat, v naší společnosti, a především mezi muži pořád tak rozšířené.

Tahle kniha je mapou k randění se ženami.

Je o přitažlivosti. Sexualitě. Strachu z odmítnutí. Mužském sebevědomí. O úzkosti, kterou v nás může vyvolat setkání se ženou, která nás opravdu přitahuje.

A především je také o vztahu k sobě samému.

 

---

S Robertem Gloverem jsem se poprvé setkal prostřednictvím jeho knihy Přestaň být hodným klukem. V Mužském kruhu jsme společně s kolegy vedli stejnojmenný kurz.

A tahle kniha je pro mě přirozeným pokračováním.

Je to cesta od hodného kluka v randění k autentickému muži.

„Hodný kluk“ v Gloverově pojetí není jednoduše laskavý nebo ohleduplný muž. Je to muž, který se naučil hledat svoji hodnotu v přijetí druhými. Snaží se být takový, aby ho měli rádi. Odhaduje, co se od něj očekává. Skrývá to, o čem se obává, že by mohlo vést k odmítnutí. A někde uvnitř doufá, že když bude dost milý, pozorný a správný, dostane na oplátku lásku, přijetí, sex nebo vztah.

A málokde se tahle strategie ukáže tak rychle jako ve vztahu k ženě, která nás přitahuje.

Jeden z výsledků téhle strategie Glover podle mě trefně pojmenovává jako „kámošku s koulema“.

Je to muž, který je své vysněné ženě neustále k dispozici a doufá, že si ho díky tomu jednou vybere. Jenže ona ho stále vnímá jako kamaráda a dává přednost jiným mužům.

 

Líbí se mi.

Ale líbím se jí já?

Co mám udělat, abych se jí líbil?

Co jí mám napsat?

Jak ji mám oslovit?

Co znamenalo tohle?

Proč neodepsala?

Co jsem udělal špatně?

A co když mě odmítne?

Přemýšlíme. Analyzujeme. Hledáme dokonalé balicí hlášky a techniky. Snažíme se správně číst signály. Trávíme hodiny na online seznamkách a aplikacích. Hledáme způsob, jak nejisté území randění dostat pod kontrolu.

A někdy nakonec neuděláme vůbec nic.

 

Naše opatrnost ani přehnané analyzování nevznikly jen tak.

Už od dětství jsme se do určité míry přizpůsobovali podmínkám, ve kterých jsme žili. Učili jsme se, co dělat, abychom byli přijímaní, a čemu se naopak vyhnout, abychom nezažili odmítnutí, stud nebo bolest.

Být autentický, vyjadřovat své potřeby, převzít iniciativu nebo jít do akce pro nás proto může být výzva. Zvlášť když už jsme zažili, že jsme se cítili trapně, někdo se nám vysmál nebo náš zájem nebyl opětovaný.

Součástí toho všeho jsou nejrůznější přesvědčení, která jsme si o sobě a o ženách vytvořili.

 

Ženy jako ona o muže jako já nestojí.

Nejsem dost atraktivní.

Nevím, co ženám říkat.

Když projevím zájem, budu vypadat zoufale.

 

Robert Glover jim říká sebeomezující domněnky. Jejich smyslem je chránit nás.

Když si řeknu, že žena, která se mi líbí, o mě stejně nebude mít zájem, nemusím ji oslovit. Nemusím nic riskovat.

Jsem v bezpečí.

Jenže to, co vzniklo, aby nás chránilo, nám začne bránit.

Z ochrany se stane vězení.

A z něj se těžko dostaneme dalším přemýšlením a analyzováním.

Potřebujeme novou zkušenost.

 

A tahle kniha je pozváním i návodem, jak jít do akce a získat novou zkušenost.

V tom pro mě spočívá jedna z jejích největších hodnot. Glover tě znovu a znovu posílá ven.

 

Mluv s lidmi.

Dívej se jim do očí.

Usmívej se.

Oslovuj ženy.

Pozvi je na rande.

Riskuj odmítnutí.

Dělej chyby.

A uč se.

Trénuj. Testuj. Dělej si vlastní zkušenost.

 

Dokonce navrhuje záměrně sbírat odmítnutí. Na první pohled to může znít absurdně. Jenže když je cílem dostat „ne“, najednou není co ztratit.

Šel jsem tam.

Oslovil jsem ji.

Riskoval jsem.

Odmítla mě.

Úkol splněn.

A možná přitom zjistím něco, co jsem se při sezení doma nemohl dozvědět.

Že odmítnutí bolí mnohem méně, než jsem si představoval. Že ho zvládnu. A především že odmítnutí jednou ženou není definitivní zpráva o tom, kdo jsem a jakou mám hodnotu.

Je to informace.

Já měl zájem. Ona ne.

A život jde dál.

 

Právě tady se mi líbí Gloverova praktičnost a jednoduchost.

Nečekej, až se budeš cítit sebevědomě, abys mohl jednat.

Jednej a dovol zkušenosti, aby postupně měnila to, čemu o sobě věříš.

A někde během téhle cesty se začne měnit i tvůj vztah k ženám.

Žena přestává být někým, koho potřebuješ získat, abys měl pocit, že jsi dost dobrý.

Nemusím vymýšlet, jak ji přesvědčit, aby mě chtěla. Nemusím ji stavět na piedestal. Nemusím hádat, co si myslí, ani celé dny analyzovat, proč něco udělala.

Můžu dát najevo svůj zájem a sledovat, jestli je vzájemný. Můžu ji poznávat a současně dovolit jí, aby poznávala mě.

Můžu říct: líbíš se mi.

Můžu ji pozvat.

Můžu převzít iniciativu.

A ona může říct ano.

Nebo ne.

 

Tohle je pro mě důležitý posun od hodného kluka k autentickému muži.

Ne k muži, který se snaží dokonale zvládnout techniky svádění. Právě naopak. K muži, který je potřebuje stále méně.

Protože jeho cílem není ženu zmanipulovat k určitému výsledku.

Jeho cílem je potkat se s ní. Zjistit, kdo je ona, zatímco ona poznává jeho. A zjistit, jestli se chtějí potkat znovu.

 

Možná jsi tuhle knihu otevřel právě kvůli technikám.

Chceš vědět, jak oslovit ženu. Co říct. Jak ji pozvat na rande. Jak poznat, že má zájem. Co dělat na první schůzce.

To všechno v ní najdeš.

Ale pokud budeš hledat jen techniky, podle mě ti unikne to nejzajímavější.

 

Glover tě totiž neustále vrací k tobě samotnému.

K tomu, jaký život žiješ. Jak se sebou zacházíš. Jak zacházíš se svou touhou a sexualitou.

Jestli máš přátele. Opravdové mužské přátele. Jestli děláš věci, které tě baví. Jestli děláš něco, co ti dává smysl.

Jestli dokážeš něco chtít a jít za tím. Jestli se umíš rozhodovat. Jestli dokážeš riskovat.

Jestli žiješ svůj život, nebo čekáš, až začne.

 

Protože do jedné pasti může hodný kluk spadnout velmi snadno.

Až budu mít přítelkyni, budu šťastný.

Až potkám tu pravou, všechno do sebe zapadne.

Až mě bude milovat opravdu báječná žena, konečně budu vědět, že jsem dost dobrý.

 

Jenže žádná žena nemůže nést takovou váhu.

Jedna z vět z této knihy, kterou bych nejraději podtrhl několikrát, zní:

„Žena je v životě muže jen třešnička na dortu. Není celý dort.“

Kdyby si muž z celé knihy odnesl jen tuhle jednu myšlenku, podle mě by to nebylo málo.

 

Opravdu báječná žena může být požehnáním pro náš život. Může nás inspirovat, milovat, provokovat k růstu, smát se s námi, sdílet s námi dobrodružství a probouzet v nás to nejlepší.

Nemůže ale žít náš život za nás. Ani zařídit, aby byl smysluplný a naplněný.

Ten dort si potřebujeme upéct sami.

 

Proto nakonec tahle kniha není jen o randění.

Je o ochotě otevřít se životu. Vytáhnout paty z domu. Potkávat lidi. Riskovat. Dělat chyby. Smát se jim.

Potkat se s tím, čeho se bojíme, místo abychom celý život organizovali tak, abychom se tomu mohli vyhnout.

Randění se pak může stát výzkumem. Tréninkem. Dobrodružstvím.

Ne cestou k tomu, jak se stát někým jiným, aby nás konečně nějaká žena chtěla.

Ale cestou k tomu být stále víc tím, kým skutečně jsme.

 

Když se tedy podíváš na svůj život, položil bych ti před začátkem této knihy jednu otázku:

Je to život, který opravdu chceš žít?

A je to život, který by s tebou nějaká opravdu báječná žena chtěla sdílet?

Pokud ne, možná není potřeba začít hledáním té správné ženy.

Možná je čas zvednout se ze židle. Vytáhnout paty z domu. A něco s tím udělat.

s

Možná se ti díky téhle knize podaří potkat ženu, která pro tebe bude opravdu báječná.

Jsem manželem takové ženy. A můžu říct, že to stojí za to.

Ale první krok za tebe žádná žena ani tahle kniha neudělá.

Ten je na tobě.

Hodně štěstí.

Jan Čermák
Mužský kruh
muzskykruh.cz
muzskasila.cz