Sára a zákon přitažlivosti nejen pro děti

Co kdyby děti odmalička věděly, že nemusí věřit každé myšlence, která jim proběhne hlavou? Že jejich pocity mohou být užitečným kompasem? Že tomu, čemu věnují pozornost, dávají ve svém životě větší sílu? A že místo neustálého boje s tím, co nechtějí, mohou postupně obracet pozornost k tomu, co chtějí prožívat?

Právě takové otázky stojí v pozadí trilogie Sářina dobrodružství Esther a Jerryho Hicksových.

Dospělí čtenáři mohou stejné myšlenky znát především z jejich knihy Požádej a je ti dáno. Ta učení Abrahamovo vysvětluje systematicky: mluví o zákonu přitažlivosti, vědomém tvoření, emočním navigačním systému, vibracích, odporu a umění umožňovat. Ve své praktické části pak nabízí řadu postupů, jak s těmito principy pracovat v každodenním životě.

Sára ale dělá něco jiného.

Nepředkládá dítěti duchovní teorii. Nechá ho tyto principy prožít spolu se Sárou, Sethem a později Anetou.

Místo kapitoly o emočním navigačním systému tu máme holku naštvanou na svého bratra. Místo výkladu o zaměření pozornosti problémy ve škole. Místo abstraktního „umění umožňovat“ obavu o kamaráda nebo strach, že děti přijdou o milovaný stromový dům.

A místo učitele před tabulí je tu moudrá sova Šalamoun.

Dvě knihy, jedno učení

V Požádej a je ti dáno popisují Esther a Jerry Hicksovi proces tvoření prostřednictvím tří základních kroků.

První krok je žádání. Kontrast života v nás přirozeně vyvolává preference a přání.

Druhý krok zní: vesmír odpovídá. Podle učení Abrahamova je na každé přání okamžitě odpovězeno.

A třetím, pro člověka zásadním krokem je umožňování – dostat se do vibračního souladu s tím, o co žádáme. Právě tady vstupují do hry naše myšlenky a především pocity.

To může znít poměrně abstraktně.

A právě zde začíná být zajímavá Sára.

Šalamoun stejné principy nepředkládá jako soubor pouček. Nechává Sáru, aby je zkoušela na svém vlastním životě – a aby také pochybovala, vztekala se, nerozuměla jim a postupně zjišťovala, jak podle tohoto učení fungují.

1. Čemu věnuješ pozornost, toho dostáváš víc

Jeden z ústředních principů Požádej a je ti dáno zní, že každá myšlenka, které věnujeme pozornost, se stává součástí naší vibrace. A podle Hicksových přitom není rozhodující, zda říkáme nějaké věci „ano“, nebo se jim zoufale snažíme říkat „ne“. Pozornost je v obou případech pozorností.

Proto podle jejich učení boj proti tomu, co nechceme, může paradoxně udržovat naši pozornost právě u toho.

V Sáře dostává stejná myšlenka velmi konkrétní podobu.

Její bratr Jason ji dokáže spolehlivě vytočit. Šalamoun ji proto nechá přemýšlet nad tím, koho Jason nejčastěji provokuje a kdo se jeho chováním nejvíc zabývá. Sára postupně sama dojde k odpovědi: ona.

Šalamoun jí vysvětluje, že když něco, co se jí nelíbí, neustále sleduje, bojuje s tím, vzpomíná na to a znovu se nad tím rozčiluje, udržuje právě toto téma aktivní. A její pocity jí přitom prozrazují, kam svou pozornost právě zaměřuje.

Pro dítě je to mnohem pochopitelnější než abstraktní definice.

Kolikrát si v hlavě znovu přehráváme něco, co nám někdo provedl? Kolikrát ještě večer vedeme hádku, která ve skutečnosti skončila už ráno?

To, co Šalamoun učí Sáru na jejím otravném bratrovi, vysvětluje Požádej a je ti dáno jako práci s bodem naší pozornosti.

2. Pocity nejsou nepřítel. Jsou navigace.

Možná nejdůležitější společnou myšlenkou obou knih je role emocí.

Požádej a je ti dáno nazývá emoce navigačním systémem. Podle Abrahamova učení nám ukazují, nakolik jsou naše současné myšlenky v souladu s tím, po čem toužíme, a se „Zdrojovou energií“. Čím lépe se cítíme, tím větší soulad podle tohoto modelu umožňujeme.

To ale neznamená, že máme předstírat radost, když je nám mizerně.

Naopak.

Hicksovi pracují s celou stupnicí emocí. Cílem nemusí být skočit ze zoufalství rovnou do nadšení. Důležité je hledat myšlenku, při které se objeví alespoň nepatrná úleva – a postupovat krok za krokem směrem k pocitu, který je o něco lepší.

Šalamoun učí Sáru totéž mnohem jednodušeji: sleduj, jak se cítíš.

Když oceňuje, chválí, všímá si dobrých stránek nebo se raduje, cítí se dobře. Když kritizuje, obviňuje a hledá chyby, příjemný pocit mizí. Pro Šalamouna je právě tato změna signálem, podle kterého Sára může poznat, co se uvnitř ní děje.

To je možná jedna z nejhezčích myšlenek, které může Sára dětem předat:

Nemusíš se za své pocity stydět. Můžeš jim naslouchat.

3. Nemusíš změnit celý svět, aby ses mohl cítit lépe

Sára samozřejmě zpočátku dělá přesně to, co děláme mnozí dospělí.

Chce, aby se změnily okolnosti.

Když je nešťastná ve škole, připadá jí řešení jednoduché: pryč ze školy.

Šalamoun její logiku dovede schválně do absurdity. Pokud odchází ze školy proto, že v ní existuje něco, co se jí nelíbí, musela by podle něj nakonec opustit i město, stát, světadíl, Zemi a vlastně celý vesmír. V každém místě totiž bude něco, co chce, i něco, co nechce.

A pak jí nabídne jiný úkol:

Nehledej místo, kde je všechno dokonalé. Hledej všude to, co chceš vidět.

To je dětská příběhová verze jednoho z důležitých témat Požádej a je ti dáno: pokud neustále popisujeme a emocionálně prožíváme pouze stav, ve kterém nechceme být, podle Hicksových zůstáváme s tímto stavem vibračně spojeni. Změna proto začíná hledáním pocitového místa, které více odpovídá tomu, kam chceme směřovat.

Nejde tedy jen o otázku:

Co se musí stát, abych byl šťastný?

Šalamoun obrací pořadí:

Dokážeš nejprve najít něco, díky čemu se budeš cítit alespoň trochu lépe?

4. Síla oceňování

Jedním z nejhezčích motivů Sáry je „hra na oceňování“.

Šalamoun Sáru vybízí, aby si všímala toho, co se jí líbí, co může pochválit a co na lidech kolem sebe dokáže ocenit.

A Sára začne experimentovat.

Postupně zjišťuje, že když oceňuje druhé nebo hledá jejich dobré stránky, mění se nejen její vlastní rozpoložení. Začíná jinak prožívat školu i lidi, kteří jí předtím vadili. Dokonce si všímá změny u svého učitele pana Jorgensena.

Šalamoun jí to vysvětluje obrazem, kterému může rozumět dítě: jako kdyby byla připojená hadicí ke kohoutku. Oceňování, vděčnost a láska jsou podle něj způsoby, jak se na tento zdroj napojit.

A tady je spojení s Požádej a je ti dáno téměř doslovné.

Hned první z 22 praktických metod knihy je věnována soustavnému uznávání. Má pomáhat člověku udržovat a prohlubovat dobré emoční nastavení a vědomě zaměřovat pozornost na to, co jeho nastavení podporuje.

Sára tedy dítěti nepředkládá „proces č. 1“.

Prostě ho nechá hrát hru.

A to je přesně její síla.

5. Od přání k umožňování

Třetí krok Požádej a je ti dáno je možná pro pochopení celého Abrahamova učení nejdůležitější.

Požádat nestačí.

Podle Hicksových je třeba umožnit, aby to, o co žádáme, mohlo vstoupit do naší zkušenosti – tedy přestat tomu svým odporem vibračně stát v cestě. 

Také tento zdánlivě abstraktní princip dostává v Sáře konkrétní podobu.

Když Sára s Anetou řeší Sethovu situaci, Šalamoun se jich ptá, co vlastně chtějí. Dívky začnou odpovídat: chtějí, aby se Seth vrátil, aby se dobře uzdravil, aby mu rodiče více důvěřovali, aby je dospělí poslouchali a nechali jim větší svobodu.

A Aneta si najednou uvědomí něco podstatného: všechny tyto věci si přála už předtím, ale nikdy je tak jasně neformulovala.

Později Šalamoun shrne princip ještě přímočařeji: všechno, co mohou chtít, se podle něj může stát, pokud tomu dovolí, aby se to stalo.

Dospělý čtenář Požádej a je ti dáno v tom okamžitě pozná „umění umožňovat“.

Dítě vidí dvě kamarádky, které mají strach o Setha.

6. Nemusíš vědět „jak“

A právě Sethův příběh nabízí ještě jednu nádhernou paralelu.

Když Sára a Seth stojí před problémem a nevědí, jak by se mohl vyřešit, Šalamoun je vede k tomu, aby se nezabývali všemi detaily cesty.

Kdo to zařídí?

Jak?

Kdy?

Kde se pomoc objeví?

Podle Šalamouna to není jejich úkol. Mají si představovat nejlepší možný výsledek, soustředit se na to, co chtějí a proč to chtějí, a všímat si především pocitu úlevy.

Tohle je důležitý rozdíl mezi zákonem přitažlivosti v podání Hicksových a jeho populární karikaturou.

Nejde jen o „něco si hodně přej a vesmír ti to přinese“.

Velká část jejich učení se zabývá právě tím, co se děje mezi přáním a jeho naplněním: odporem, očekáváním, zaměřením pozornosti a schopností hledat myšlenky, při nichž cítíme větší úlevu.

A Sára nechává děti tyto rozdíly objevovat v situacích, na kterých jim skutečně záleží.

7. Tvůrcem Sářina příběhu není ani Šalamoun

Tohle je možná vůbec nejdůležitější moment celé trilogie.

Sára se v jednu chvíli domnívá, že všechny ty zvláštní shody okolností a zážitky určitě zařídil Šalamoun.

Vždyť je to moudrá, tajemná sova. Kdo jiný?

Šalamoun ji ale opraví.

On její zkušenost nevytváří. Podle jeho slov do ní ani nemůže zasahovat. Svou zkušenost vytváří Sára sama. Šalamoun může ovlivnit její zaměření, ale nemůže žít ani tvořit její život za ni.

A právě tady se dostáváme k jádru obou knih.

Nejde vlastně o to naučit děti správně si něco „přičarovat“.

Jde o mnohem hlubší posun:

od pocitu bezmoci k vědomí vlastní účasti na tom, jak svůj život tvoříme a prožíváme.

Sára není učebnice zákona přitažlivosti. A právě proto funguje.

Požádej a je ti dáno vysvětluje.

Sára nechává prožít.

V jedné knize čteme o emočním navigačním systému. Ve druhé sledujeme holku, která se učí poznat podle vlastního vzteku, že zase zaměřila všechnu pozornost na Jasona.

V jedné čteme o zaměřování pozornosti. Ve druhé Šalamoun pošle Sáru hledat věci, které může ocenit.

V jedné se učíme o žádání, odpovědi vesmíru a umožňování. Ve druhé dvě holky sedí ve stromovém domě, bojí se o kamaráda a postupně si ujasňují, co si vlastně přejí.

Stejné principy sestupují z roviny vysvětlení do obyčejného života.

A možná právě proto mohou být Sářina dobrodružství zajímavá i pro rodiče, kteří by svým dětem nikdy neposadili na noční stolek knihu o zákonu přitažlivosti.

Protože dítě nemusí vědět, co je „vibrační bod přitažlivosti“, aby pochopilo rozdíl mezi tím, když celý den přemýšlí o člověku, který ho štve, a když začne hledat něco, co mu dělá radost.

Nemusí rozumět pojmu „umění umožňovat“, aby poznalo pocit úlevy.

A nemusí znát teorii emočního navigačního systému, aby se začalo ptát:

Jak se právě cítím? A jaká myšlenka by mi teď pomohla cítit se alespoň o trochu lépe?

Knihy, které mohou otevřít rozhovor mezi dětmi a rodiči

A tady podle nás spočívá ještě jeden půvab celé trilogie.

Sářina dobrodružství nemusí být jen knihami, které dáme dítěti a čekáme, až je dočte. Mohou být společným čtením a začátkem rozhovoru.

Co bys udělal na Sářině místě?

Proč ji Jason dokáže tak rozčílit?

Změnil se pan Jorgensen – nebo se nejdřív změnil způsob, jakým se na něj Sára dívala?

Jak poznáš, že přemýšlíš o něčem způsobem, který ti nedělá dobře?

Co bys chtěl místo toho, co nechceš?

A za co jsi dnes cítil opravdovou vděčnost?

Najednou zákon přitažlivosti není vzdálenou duchovní teorií. Stává se podnětem k rozhovoru o pozornosti, pocitech, přáních, vztazích a vlastní odpovědnosti.

A s každým dalším dílem tyto otázky rostou společně se Sárou.

K Sáře přichází Seth a později Aneta. Vedle každodenních problémů se otevírají stále větší témata – přátelství, strach, svoboda, smrt i otázka, kým vlastně jsme.

Přitom se stále vrací jedna jednoduchá Šalamounova lekce.

Když se ho děti na konci ptají, co přijde dál, odpoví:

Víc.

Víc čeho?

Víc toho, čemu budou věnovat svou pozornost.

A možná právě v této jednoduché větě je ukryta podstata celé trilogie.

Sářina dobrodružství přinášejí dětem svět Požádej a je ti dáno nikoli jako soubor pravidel, kterým mají věřit, ale jako dobrodružství, které mohou společně se Sárou objevovat.

A kdo ví – možná při společném čtení zjistí i dospělí, že jim má Šalamoun pořád ještě co říct.