Tarotové krajiny, tichý a hebký výjimečný člen rodiny tarotů
Autorka obrázků zachovala jednoduchost, která dopřává lidské fantazii snovat své vlastní příběhy. Karty jsou tak velmi elegantní, tvárné, dávají odpočinout intuici i lidské duši v něčem, co nepřehlcuje. Jako čistá křišťálová studánka. Karty budou vyprávět příběhy.
V jejich kráse najdeme opravdu mnohé nové perspektivy. Obrázky jsou podle textu utkány ze světa fantazie, skrývají více paralel, které pozorný vykladač bude nacházet průběžně. Možná při každé otázce se mu zjeví něco jiného. Ponořte se s nimi do hlubokých osobních otázek, ale i do návodů na každý den, na úplně všední život. Z textu autorky je znát, že si s kartami velmi vyhrála a věnovala jejich tvorbě péči. Dala jim kus své duše, což, jak si později ukážeme, z nich činí opravdu výjimečný kousek.
Podíváme se i na ukázky.
A samozřejmě na obrázky.
Příběhy někdy jemné jako východ slunce, někdy trošku drsnější. Ale všimněte si třeba té karty vpravo. Spojit si Šestku pohárů s podzimní úrodou dýní? To je přece tak revoluční! Můžeme tu cítit i klasiku této karty, tedy nostalgii, dětství, usebranost v sobě samých, kterou tato karta nese. V podobě vozíčku, dětské houpačky a s výhledem do krajiny se opravdu dostáváme do pocitu, že jsme zase tam... na začátku.
V bodě, kdy jsme s rozhodovali, kudy dál a celý svět nám ležel u nohou.
Páže pentaklů ví, že potřebuje jistotu a pomalost, tedy želva na levé kartě je úchvatným zosobněním této karty. Též hledí na horizont a ví, že musí být opatrná, pomalá a mít jistotu.
Tady zase vidíme přesnost Rytíře mečů... i tu symboliku jisté nevyhnutelnosti. Když se rozhodne, jde za svým a nic ho nezastaví.
Nespěchejte na ně... jsou tiché a rozjímají
Někdy jsem při výkladech měla pocit, že tyto karty rozjímají za vás. Jsou nesmírně tiché, pokud je porovnáme s jinými do oka třpytivými sadami, třeba od Cira Marchettiho. Jsou zdánlivě chudé na symboliku, pokud je porovnáem s jinými klasickými sadami. Ale při bližším pohledu vás zaujme právě ta jednoduchost krajiny. Chuť hledat svou vlastní symboliku.
To pravděpodobně dělala i autorka, protože některé karty vyloženě lákaly k tomu, abych si o nich nejprve něco přečetla. Čím více toho o autorce víte, o jejím přemýšlení nad jednotlivou symbolikou, tím více vám její styl vchází pod kůži. Později už můžete sami odhadnout, co asi kterým symbolem myslela... ale stejně. Právě toto mne na kartách bavilo nejvíce.
Ta nutnost nespěchat.
To až nucené zastavení se nad významem.
A co víc?
Běžte se projít, až si vyložíte. Vaše vlastní krajiny s vámi promluví....
Francesca Matteoni nám v závěru své příručky také radí, abychom si vyložili karty. Vzali si jejich poselství k srdci a prostě se šli projít. Do svých vlastních krajin. Na louku, do lesa, za dům.
Jít jednou uličkou, kterou jsme nikdy nešli. Jít cestičkou naopak, než jsme zvyklí. U toho máme pozorovat, co se bude dít. Jaké myšlenky nás budou napadat. Jaké náhody budeme potkávat.
Protože to bylo o tom, že buď si počkáš na odpověď, nebo žádnou mít nebudeš.
Rozhodně to je karetní sada, která je mnohým neobyčejná a jsem si jista, že každý vykladač v ní najde to své.
Jen potřebuje náš čas a důvěru.
Kdo se do ní zamiluje, může se mu stát vykládacím partnerem pro život.
Po knížce jsem tady sahala vlastně velmi často, protože Francesca Matteoni své dílo opravdu pojala velmi svérázně, byť jak říkám, jemně… Mnohé symboliky, například zatmění slunce, by mne na první pohled nenapadly. Ale ano, i to je symbol konců a začátků.
„Pětka holí
Je podzim a pod stromy leží pichlavé kaštany připravené puknout a nabídnout své plody. Jezevec postupuje pomalu a vytrvale vpřed; prohledává půdu a dává si pozor, aby se při hledání potravy nepopíchal. V krajině Pětky holí můžete objevit velké bohatství spojené s překážkami a obtížemi. Chcete-li si pochutnat na lahodných kaštanech, musíte se vyhnout jejich bodlinám, právě díky nim jsou však plody zralé. Toto arkánum vás zve, abyste si vážili rozmanitosti a rozpoznali napětí jako příležitost k růstu.“
„Slunce
…letní soumrak, sluneční paprsky hřejivě objímají Zemi a divoká zvířata opouštějí nory, aby se krmila a hledala navzájem. To světlo je tu proto, aby nám připomnělo, že neexistuje správný čas, kdy máme svítit. Každá denní doba má své vlastní slunce, stejně jako má každý z nás svou příležitost k radosti. Staňte se slunečnicí, která se vždy neomylně obrací ke zdroji svého osvícení. Staňte se plachým zvířetem, které trpělivě vyčkává, dokud nenastane ten správný čas zvednout se k odchodu…“
