Will Bowen: Svět bez stížností

Kniha Svět bez stížností je jedinečná tím, že s ní je spojen nejen motivační náramek, který má praktický význam, ale také celosvětová výzva, která má naučit… a tady opravdu udělám tři tečky, protože i když jsem knihu přečetla tam a zpátky, nedošla jsem k jednoznačnému závěru, který by šel shrnout do jedné věty. Každého totiž naučí něco jiného.

Úkol, při kterém poznáte své pohnutky

Jedenadvacet dní, ve kterých budete mít za úkol si velmi pečlivě hlídat svá slova, která vypouštíte sami k sobě, nebo k druhým. Zbytečně si nestěžovat, nefňukat a nebrblat. Já rozumím tomu, že někdy jsou stížnosti oprávněné a někdy to není ani stížnost, ale konstatování faktu, ale tady se naučíme rozeznávat takové chvíle od těch, které jsme jako společnost naučeni. Drbání o zbytečnostech negativního rázu. Stěžování si na zpoždění vlaku. Fňukání sami nad sebou, přičemž je docela dobře možné místo toho jít a postarat se o změnu situace, která se nám nelíbí. ROZEZNAT tohle všechno v té změti naučeného chování, stresem motivovaného myšlení a často i bezvýchodně nastavené mysli. Je to docela spletitá pavučina, vážení…

Něco jiného je jít a říci – „nevyšlo to, sakra… takže co teď. Tohle tohle se nepovedlo, takže se podívám na to jinak a pokusím se jinak?“ to už je konstruktivní stížnost, kterou bych ze seznamu „hříšků“ vyškrtla.

Náramek, který ukáže všechno pěkně naživo

Náramek, který je součástí knihy, mne uvedl do rozpaků. A to přesně z toho důvodu, proč tam je. Porušíš „nestěžování“? Pak náramek putuje z jedné ruky na druhou… a pak zas, a zas… až jednoho dne bude celých 21 dní na jedné ruce. To se zdá jako nemožný úkol, ale autor správně říká, že účelem opravdu není, abychom se dostali přes 21 dní, ale abychom si uvědomili princip oprávněných konstatování a řešení, a zbytečného fňukání, které odvádí nejen pozornost od důležitých věcí, ale především odvádí životní energii.

Jedenadvacet dní tu ale také není náhodou. To si můžete nejlépe ověřit třeba na cvičení nebo na jiné činnosti, která vyžaduje zvyk a cvik. Tento čas zhruba potřebuje lidský mozek a tělo, aby nějakou novou činnost převzal jako zvyk. Veškeré změny návyků, chování nebo i pohybových návyků je důležité dělat nepřetržitě právě tři týdny. Pak už pocítíte výraznou změnu k lepšímu.

Ovšem roli hrajou i drobnosti… třeba tahle mi utkvěla v paměti:

„Znám jednoho člověka, který sleduje zpravodajství CNN dvacet čtyři hodin denně – doslova. Spí, a přitom u nohou postele hřímá televize. Je to jeden z nejustrašenějších a nejvíc negativních lidí, jaké znám.

Sám za sebe jsem se před několika lety rozhodl nečíst, neposlouchat a nedívat se na to, čemu ostatní říkají „zprávy“. To, co se ze zpráv dozvídáme, nejsou žádné objektivní informace…

…To, čemu říkáme zprávy, jsou ve skutečnosti „špatné zprávy“. Chcete-li si svou nestěžovací cestu užít co nejvíc, vřele vám doporučuji, abyste přestali číst, poslouchat a dívat se na „špatné zprávy“.

Nemusíte se bát, že byste přišli o něco opravdu důležitého. Když se něco takového stane, někdo vám to určitě řekne… Když se stane něco vážného, a zvlášť negativního, lidé se o to s vámi podělí s velikou chutí.“

Ono, jak jsou lidé samonaštvávací, jsou i samostresující. Ach jak důvěrné známé mi to je. Ale tohle je zrovna jedna z mnoha částí knihy, která mě přesvědčila o tom, že to VÁŽNĚ NENÍ ZDRAVÉ. Není tohle nejlepší motivací to zkusit jinak?

„Když si stěžujeme, říkáme tím: „Něco je špatně.“ Když si stěžujeme často, žijeme s neustálým pocitem, že „něco je špatně“, a tak v nás narůstá stres. Představte si, jak byste se cítili, kdyby se vás někdo držel jako stín a neustále vám říkal: „Pozor!“, „Bacha – teď se stane něco špatného.“ Nebo „Víš, jak to posledně dopadlo špatně? To znamená, že teď se to taky nepovede.“ Že by vás dost stresovalo, kdyby vás neustále někdo upozorňoval na možná úskalí a potenciální nebezpečí?

Určitě. A když si často stěžujete, vysíláte sami sobě varovné signály. Svým stěžováním si zvyšujete svou vlastní hladinu stresu. Říkáte, že něco je špatně, a vaše tělo na tuto informaci reaguje stresem.“

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2017, www.synergiepublishing.com